Již před dvanácti lety jsme se rozhodly, že pojedeme do Amsterdamu. Lákal nás z obrázků, které jsme vídaly na stránkách časopisů. Úzké domečky, které se tyčí nad kanály zvavými grachty.
Netrvalo dlouho a z našetřených peněz jsme si zakoupily jízdenky. Jela jsem já, Andrea a Lucka. Přesně před odjezdem jsme se sešly u autobusu a měly ohromnou radost. Vždyť je to poprvé, co jedeme takhle spolu objevovat svět. Stevardka nás mile uvítala a usadila na místa. Po chvíli přišla Andrea a upozornila nás, že lístky, které máme na zpáteční cestu nejsou na 30.4., ale až na 30.5.. Takže tento problém jsme musely hned vyřešit, podařilo se – ovšem s odjezdem 1. 5.
Jako mladé holky jsme si s sebou nebraly moc peněz, dohodly jsme se, že si vezmeme 90 euro na hotel a nějakých 60-80 euro na jídlo. Lucka se v autobuse chlubila, že si ještě před odjezdem uklízela peněženku. Cesta parádně utíkala a my se nemohly dočkat.
Dorazily jsem ráno, vystoupily u hlavního nádraží a začaly koukat na mapku. Najednou k nám přišla holčina, že nám může doporučit hostel. Neváhaly jsme, protože při špekulování u tabule, jsme se dozvěděly o konání slavnosti Královny, tudíž sehnat hotel bude těžké. Holčina nás vedla asi 10 minut k hostelu, kde jsme mohly zůstat 2 noci. Bylo jasné, že na poslední dvě noci budeme muset hledat jiný hotel. Jedna noc nás vyšla na 25 euro se snídaní, ovšem když jsem poprosila holky, ať mi dají eura na zaplacení ubytování, Lucka se skoro rozbrečela. Uklízela si peněženku tak skvěle, že v ní měla jen 1000 korun, žádná eura. Hups.. Daly jsme dohromady penízky a šly zaplatit. Celé odpoledne jsme hledaly, kde lze 1000 korun vyměnit na eura, abychom si mohly koupit jídlo. Z památek a holandské kultury zatím nebylo nic. Večer jsme se vydaly brouzdat po rušných ulicích města, došly jsme na náměstíčko, kde se konal koncert jedné kapely, zjistily jsme, že pokud vrátíme kelímek do kterého u stánků dávají pití, dostaneme 1 euro. Fotící bitka s bezdomovci začala. Buď já nebo Lucka jsme si stouply ke kelímku a pózovaly, když ta druhá fotila. Po vyfocení se ztratil kelímek, jelikož jsme ho rychle utíkaly vrátit. Vydělaly jsme si 24 euro a odcházely do hotelu. Znamenalo to, že máme kačky na jídlo i na další den.
Po snídani jsme se vydaly opět hlavními ulicemi zkoumat krásy města až jsme narazily na hospůdku s českou vlajkou. „Paráda“ zvolaly jsme snad všechny najednou. Vešly jsme dovnitř a narazily na další Čechoslováky. Dva chlapy a dvě ženy. Ženy pracovaly jako hlídačky dětí, jeden klučina pracoval v nějaké škole a ten druhý nic moc neříkal. Ten druhý se jmenoval Míra a pozval nás večer všechny na diskotéku. Pro snazší domluvu jsme si vyměnily čísla. Nastal večer a my se sešly jen s ním, ostatní nedorazili. Provedl nás po městečku a vyprávěl, jak v kanálech je spousta naházených kol, že když stěhují do domečků nábytek, tak ho musí stěhovat okny, jelikož se platí za zastavěnou plochu domu, proto tedy všichni staví většinou do výšky a spoustu dalších věcí. Už byla skoro noc a my mu navrhly, ať přespí u nás v hotelu, jinak by musel do Utrechtu vlakem, kde bydlel. Souhlasil a my ho tajně propašovaly k nám do pokoje. Vyplatilo se to – další den nás vzal na ochutnávku sýrů, provedl po zahradách a povídal dál o Amsterdamu. Nenechali jsme si ujít coffee shop, slavnost královny a ani některé památky. Peníze jen pro informaci nám poslal Lucčin kamarád, takže jsme byli již v klidu. Vlastně nebyli, jelikož nocleh v hotelu nám končil a ostatní hotely byly úplně plné, nebo měly volný pokoj od 140 euro…. Naštěstí Míra nás na holičkách nenechal a pozval nás k němu. Projeli jsme se tedy místním vlakem. Za odměnu jsme mu uvařili špagety s kečupem. Měl radost. Večer nás vzal do města Utrecht, kde se také konaly slavnosti, užili jsme si to úplně všichni. Byly jsme utahané a šťastné.
Během dalších let jsem v Amsterdamu byla několikrát, ale nikdy v mé přítomnosti se tam nekonaly slavnosti Královny. Ty se konají ke konci dubna, ulice se naplní stánky, kolotoči a pochodujícími muzikanty. Kola z ulic vůbec nemizí, protože je používají všichni jako hlavní dopravní prostředek. Obchůdky Vás zvou ke koupi květin, oblečení s potiskem marihuany, dřeváků a nebo zmenšenin větrných mlýnů. Pánové se mohou pokochat pohledy do vitrín, kde jsou polonahé ženy, Pokud máte čas zajeďte se podívat do Rotterdamu, nebo k moři.
Máš také zajímavou historku? Poděl se o ni na: kateandtrips@gmail.com
